Roletové požární uzávěry

Uplatňování zásad požární bezpečnosti staveb při jejich projektování i realizaci přináší řadu problémů zejména v souvislosti s dělením objektů do požárních úseků.

Na rozdíl od požadavků projektantů a uživatelů staveb na velké, ničím nedělené prostory, vyžadují platné projektové normy důsledné oddělování prostorů sloužící zejména bezpečnému úniku a uzavření prostorů se zvýšeným rizikem vzniku požáru.

V praxi to znamená uzavírání podlaží kolem schodišť, uzavírání otvorů ve stropních konstrukcích, předělování velkých prostorů v kulturních, vzdělávacích, sportovních, dopravních, bytových a administrativních objektech, v nákupních centrech a dále pak také v podzemních garážích, průmyslových objektech, halách apod.

Na jedné straně jsou samozřejmě požadavky uživatelů na velké plochy pochopitelné, na straně druhé, jejich respektováním by zde vznikalo obrovské riziko rychlého šíření požáru, které může znamenat nejen velké škody materiální, ale i podstatné zvýšení nebezpečí při úniku osob. Nalezení přijatelného kompromisu, tj. skloubení požadavků požární bezpečnosti i požadavků provozních, je možné řešit instalováním roletových požárních uzávěrů, které svojí rozměrovou variabilitou umožňují jak oddělení únikových cest, tak i předělení prostoru, kterým se může požár šířit.

Požární roletové uzávěry se dle parametrů požární odolnosti dělí na:

• bránící šíření tepla – označení EI
• omezující šíření tepla – označení EW

Z hlediska použitých materiálů se třídí na uzávěry druhu:

• DP1
• DP2
• DP3

Z hlediska požární odolnosti je možno pomocí požárních roletových uzávěrů dosáhnout požární odolnosti 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut.

Požární roletové uzávěry lze klasifikovat podle ČSN EN 13501-2 na základě provedených zkoušek v souladu s ČSN EN 1634-1 (Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav – Část 1: Požární dveře a uzávěry otvorů), ČSN EN 1363-1 (Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky) a ČSN EN 1363-2 (Zkoušení požární odolnosti – Část 2: Alternativní a doplňkové postupy).

Uzávěry jsou zkoušeny ve stěnové zkušební peci, celý průběh zkoušky je přesně zaznamenán v protokolu o zkoušce požární odolnosti – po minutách jsou přesně zapsány změny a probíhající procesy.

Sledována jsou kritéria dosažení mezních stavů celistvosti (trvalé plamenné hoření a průchodnost měrky spár), radiace (zaznamenává se, kdy naměřená intenzita tepelného toku překročila hodnotu 5, 10, 15, 20 a 25 kW/m²) a izolace (zaznamenávají se teploty naměřené termoelektrickými články na neohřívaném povrchu zkušebního vzorku – překročení mezních hodnot).

Jelikož je u roletových požárních uzávěrů často požadováno zvětšení jejich rozměrů, je současně vypracován autorizovanou osobou i posudek pro rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek s uvedením maximálních přípustných rozměrů.

Jak vyplývá z řady dosud provedených zkoušek a zkušeností z nich, ukazuje se jako nejdůležitější požadavek přesného osazení (zabudování) výrobku do stavební konstrukce a nutnost dodržování technologického postupu montáže stanoveného výrobcem. V opačném případě nemusí být certifikovaných výsledků dosaženo, a proto také musí tyto uzávěry osazovat výhradně oprávněná a důkladně proškolená firma.